Červenec 2010

Vítr a vichřice

31. července 2010 v 18:47 | Mrs. Koki |  Povídky
Moje povídka obsahuje hodně z lásky, věrnosti a smutku. Doporučuji nečíst slabým povahám, kteří se rozpláčou. Povídka mi dala práci hodně, protože jsem na ní dělala dva dny a přesto má jen málo početných 7 stran. Nabaštěte se jí, jak je vám libo.

CD a hudba

30. července 2010 v 16:31 | Mrs. Koki |  Moje úvahy
Když pomýšlím na hudbu, slyším nádherné zvuky a relaxuji. Ale teď nemyslím hudnu jako hip hop, ale opravdovou hudbu, při které stojí za to relaxovat. Mám na mysly klasiku, nebo normální hudbu, kterou si můžete poslechnout v mém playlistu v menu. Mám pocit, že při hudbě se dokáži uvolnit a když slyším klasiku, vzpomenu si hlavně na balet. I když se na balet používá i normální hudba, mám pocit, že balet vyniknce takto.
A když takovou hudbu slyším, tak mám pocit uvolnění, jako bych byla v jiném vesmíru a někde úplně jinde. A kdy se ocitnu v jiném vesmíru, zaléží jen na mně. Záleží to na onom člověku, který relax provozuje. A hudba nám pomáhá zapomenout na trápení a problémy, které jsme v životě někdy postřehli.
Zkuste si něco. Když si pustíte třeba 3 písničku z mého playlistu a dívejte se na tu kouli hvězd, kterou mám teď v článku. Je to nádhera, že? Taková slast... pocit naplnění... pocit, že budeme navěky šťastní a pocit míru a klidu.
I když je ta koule jen na monitoru, cítíte její přítomnost a dokážete se s ní vžít, do těch hvězd, které tu kouli odráží.

Piráti jako Jack Sparrow jsou prý krásní

27. července 2010 v 13:32 | Mrs. Koki |  Moje úvahy
Už jste asi všichni viděli film Piráti z Karibiku (1,2,3).
A co si myslíte o těch pirátech? Jsou to hnusní, odporní, opilí zbabělci, nebo krásní, přitažliví, šarmantní gantlemanové? Podle mě ani jedno. Každý obdivuje Jacka Sparrowa, jak je krásný a přitažlivý a šarmantní a přitom se pod jeho povrchem skrývá něco jiného. Herec - Johnny Deep. A to je právě to. Náš herec ve skutečnosti vůbec neexistuje. A Jack taktéž. Ani William Turner neexistuje. Ani Elizabeth Swonnová. Prostě jsou to vymyšlené postavy a jen naše fantazie si dokáže udělat obrázek o jejich povaze.
Snášíme jejich hrdinství, odvahu, jejich ušlechtilé činy a přitom zapomínáme, že je to jen film.
Někdo je zamilován do Jacka Sparrowa a tvrdí, že se s ním zná a má s ním dvě děti - promiňte, ale to mi připadá opravdu hodně ujeté.
Neuvěřitelně ujeté.

Jsou to "normální lidé", jen se v něčem liší

26. července 2010 v 16:48 | Mrs. Koki |  Téma týdne
Homosexualitu označujeme někdy hrozně "hnusným" názvem jako "Gay" nebo "Lesba". Přitom jsou homosexuálové normální lidé a neměli bychom se jim smát. Církev je někdy proti, někdy zase ne. Pak jsou tu lidé, kteří se jim smějí.
Ale mám pro vás otázku: Co kdybyste se probudili a najednou zjistili, že jste homosexuálové?
Nic. Budete se snažit na to nemyslet a budete se dokonce dívat na takové ty sprosté filmy, jen abyste dostali chuť na opačné pohlaví a ne na svoje. Teď tu hovořím o jistém "přesvědčování sebe samotného", jenž se hodně liší od vydírání sebe samého, které se asi projevuje něčím jiným... ale zpátky k homosexualitě.

Naše potřeby jsou běžnou funkcí života

25. července 2010 v 14:59 | Mrs. Koki |  Moje úvahy
Nebuďme jako děti a vzpomeňme si na to, proč vlastně žijeme. Abychom se učili, abychom mluvili, abychom prostě žili.
"Žijeme, abychom žili."
Zajímavá odpověď, ale nepřesná. Žijeme jne díky vykonaným potřebám, jao je voda, jídlo, vylučování škodlivým látek (kdo neví, co to znam,ená, tak když chodíte na záchod).
A stejně máme i potřebu komunikace a zájem o veřejnost. Máme rádi sebe, nás, všechny. Některé nemáme zrovna v lásce, ale stejně k nim něco cítíme.

A stejně tak bychom se měli chovat k přírodě, která má také své potřeby a my, k ní musíme vzhlížet. patříme mezi ty bytosti, které se starjí samy o sebe. A třeba jako já na tom balóně, věříme, že jednou nám to příroda vrátí a proto si musíme rychle pospíšit a nechat toho ničení a plenění. Ničíme přírodu a ani si to neuvědomujeme. A nebo si to uvědomujeme, ale je nám to jedno.

Můj názor na websurf a podobné

24. července 2010 v 14:14 | Mrs. Koki |  Moje úvahy
I když jsem websurf používala asi jako devítiletá holčička, myslím, že dnes ho používají i holky, které mají čtrnáct let. Kauza se stále stupňuje a je jen na nás, kdy využijeme příležitost bojovat za anti-websurfy.
Když jsem narazila na pár blogů, které pomlouvají naše známé hvězdy Michaelu Vančurovou a Dominiku Myslivcovou, bylo mi špatně.
Každý píše, že tyto holčiny používají websurf. A teď se nejdená jen o ně, ale o nás všechny. Websurf nám pomáhá zvětšit návštěvnost. Ale proč vlastně tu návštěvnost chceme? Co od toho čekáme? Slávu, že se z vás stane celebrita?
To ne, milánkové. Websurf je na nic. Normálně na nic. Když jsem ho používala jako malá, měla jsme pořád návštěvnost dvou lidí denně. A to jsem ještě byla blogísařQa. Teď mám návštěvnost okolo, nevím, 10 lidí denně a jsem za to vděčná. Tu návštěvnost jsem si vydřela. A vydřela jsem si i tento blog. Na co mi bude umělá návštěvnost bez jakéhokoliv úsilí?
To mi bude tak na dvě věci, ba ani ne na jednu.
Váš blog může někdo navštívit, ale nemusí jej komentovat. Každý bere návštěvnost tak, kolik je komentářů na článek. Ale článek také musí zaujmout. Neříkám, blogísařQi vám napíší, i když zrovna zajímavý článek nemáte, ale to je teď jedno. Bavíme se o websurfech a konkrétně o stránce websurf.cz. A já ji ták nesnáším, i když jsem ji, jak jsem byla malá, milovala.
Jako blogísařQa jsem projíděla blogy a psala "Ahoj, nechceš spřátelit nebo napsat komentík, oplatím :-*" Ale teď už jsem vyrostla a to já žádám i po vás, co blogují. Prosím, vyrůstejte pryč z blogísařQé éry a staňte se moderním, smysluplným blogerem, který nepotřebuje websurfy ani autosurfy.
Vyrosťme a nebuďme jako ve středověku. Začíná nová éra.

Uklidňující

23. července 2010 v 14:03 | Mrs. Koki |  Můj deníček
Zrovna, když jsem si stáhla jednu písničku, jsem zavpomínala na ty krásné časy. No, zrovna krásné nebyly, ale byly dávno. Jak jsem byla malá a měla osm let, nebo jak jsem si založila první blog.
Napadá mě také, proč jsem si vlastně blog založila. Zkusím vzpomínat a vidím malou holčičku, která měla internet teprve dva měsíce a když viděla webové stránky puberťáků, ptala se sestřenice, co to je.
Ta jí řekla, že blog a že si ho může založit tam a tam.
Když viděla to krásné logo blog.cz a když viděla oranžový banner "založit blog", srdce ji poskočilo radostí. Vyplňovala jméno, heslo, e-mai, ale ouha! Přihlašovací jméno, neboli adresa byla již zadaná. Lekla se, protože si myslela, že jí blog založit nejde a byla moc malá a nezkušená, že nechápala pravý význam věci. Pak ji to zase řekla sesetřenice, že to jméno je již zadané.
A tak to zkusila znovu. Měla asi blog jménem nino, uzlik, ts-simicka a spoustu dalších blogů, které byly jen pro vlastní potěšení a kopírování.
Ale jednou zatoužila být jiná. Chtěla něco jiného, chtěla být odlišná, než většina blogů, které doposud viděla.
A tak se dostáváme k současnosti a k Mrs. Koki, minule KokinQce.
Dnes blogařkou, minule blogísařQou.
A tato cesta vzpomínkami a minulostí ji uklidnila. Usmála se a pustila si svou písničku, kterou tu teď dává vám.


Málem jsem přišla o nervy

22. července 2010 v 18:17 | Mrs. Koki |  Můj deníček
Tento design stál o nervy! Motto pořád nešlo nastavit, to horní nebylo na svém místě, profil ujížděl, navigace byla mimo a odkazy neměli žádnou mezeru.
Ach. Ulevila jsem si, když jsem to konečně měla nastavené. Jenomže pak jsem zjistila, že mám špatně jeden odkaz a to právě tato rubrika. Místo rubriky Můj deníček jsem dala deník a tak se všechno zase zhroutilo.
Když jste to jednou uložili a pak uložili znova, všechno se vám zase posune nazpátek a máte opět ujíždějící profil a horní menu není na svém místě.
Designe, nemyslím to špatně, ale už jsem byla málem na pokraji infarktu. Ale nastavený již jsi, takže ti to nebudu pořád vyčítat. Ale počítej s tím, že do zítřka ti to ještě vyčítat budu.

Skládám poklonu grafické škole

20. července 2010 v 13:08 | Mrs. Koki |  Můj deníček
Vážně. Skládám jim poklonu. Někdy mám dojem, že jsem v grafice úplně nemožná a jindy zase, že jsem v ní dobrá. Ale rozhodne nejsem dobrá s grafickým programen Adobe Photoshop CS4. Vlastně jsem si ho stáhla, abych mohla mít konečně nějakou dobrou grafiku, ale když jsem ho zapla, zjistila jsem, že s ním vůbec neumím.
Když jsem pak po několika měsících našla grafickou školu, tak se mé oči otevřely a já znovu mohla zapnout Photoshop. Udělala jsem to. Chtěla jsem se stát grafičkou. Jednou, chci mít i blog s grafikou, ale nevím, zda se obrátím kvůli grafice zády Autorskému klubu. Grafika může být v AK? Myslím, že layfor tam je. Ale zdá se mi, že ta ona grafická škola mi hodně pomohla. Dala mi odvahu zkusit udělat nějaký layout a odvahu zase zapnout Photoshop.
Jsem jim moc vděčná a chci, aby to věděli. Aby věděli, že mi hodně pomohli a že dělají něco užitečného.

Vaše Mrs. Koki

Náš design hovoří za vše (úvaha blogová i o životě)

17. července 2010 v 13:16 | Mrs. Koki |  Moje úvahy
Už jste někdy vyděli design, který by byl černočerný a adminka byla růžová barbie?
Já tedy ne a proto se snažím deign přizpůsobit své osobnosti. Nikdo si přece nevybere design, který by se mu nelíbil. Tak zjistíme, co má dotyčný člověk rád, zda má nějaké koníčky nebo zájmy a jaký je jeho styl. Pokud je třeba emo, můžeme očekávat černočervenou barvu. Pokud barbie tak růžovou. Jde o to, že každý má svůj styl a je jedno, jestli jsme my, lidé, krásní, šerední nebo jsme chytří a hloupí. Náš styl, který máme hovoří za vše a pokud se oblékáme jako šedá myš, jsme asi velmi plaší. Pokud se oblékáme výstředně, jsme lidé, kteří se rádi ukazují a chtějí ukazovat své přednosti.
Všichni jsme jedineční. A máme svůj vlastní styl. I když se některým náš styl nelíbí, nemůže nás za to utiskovat a nadávat nám. Nemůže nás za to vinit. Každý člověk je jiný a zaslouží si právo volby. Každý má svá prává.
Někteří lidé si to zaslouží a někteří ne. Jen musíme zvážit, kdo to je.

Jaký název blogu? Citát nebo prostě blog

16. července 2010 v 18:15 | Mrs. Koki |  Moje úvahy
Zjistila jsem, že název může o blogu hodně vypovědět. Můj název .::Skalisko úvah::. mám asi proto, že ráda přemýšlím a píši úvahy. Napadá mě hodně názvů, jak by se blog mohl jmenovat. A váš název.. jaký je? Je depresivní jako název Vstupujete do pekla! nebo je veselý jako Malý blog velkých skřítků! Je prostě spoustu možností.

Facebook - letošní hit aneb tváře internetu

14. července 2010 v 18:57 | Mrs. Koki |  Téma týdne
Každý dnes zná Facebook. Můžeme se na něm dorozumívat, najít si přátele a seznamovat se s dalšími lidmi po celém našem světě. Možná zde nazneme i naše lásky, ale to asi spíše ne. Facebook je podle mě další vlna podvodů, seznámení a... chudáci děti. Zakládají se facebook v devíti, v osmi, nebo v sedmi letech. Je to hrůza pomyslet, že malé, osmileté děvčátko si založí facebook, někdo se s ní bude chtít sejít a ona nedejbože se s ním sejde. Pak je tu znásilnění, vražda, okrádání, únos a nevímco ještě.
Facebook je nebezpečný svět. Uvědomujete si to vůbec, lidi? Někdo si založí facebook kvůli hrám, které tam jsou. To nevadí, ale založit si facebook pro seznámení? Já nevím... facebook mi nepřijde jako dobrý nápad. Skype, ICQ, QIP... to jsou bezpečné věci. Můžete si tam dát kohokoliv budete chtít, na facebooku sice také, ale je to tam prostě nebezpečné.
Když už, tak jen pro známé.
S názorem na facebook, vaše Mrs. Koki

Proč jsem zde tak dlouho nebyla přítomna?

14. července 2010 v 14:25 | Mrs. Koki |  Můj deníček
Jednoduše. Dne 25.6.2010 jsem se zaregistrovala jsem se do projektu Hogwarts.czechzone.net. Jde vlastně o takovou virtuální školu v Bradavicích. Já nejsem moc fanošuek Harryho Pottera, ale tento projekt mne zaujal už před dvěma roky. Napadlo mě, co kdybych se zaregistrovala taky? Ale registrace nebyla otevřena. Tak jsem čekala a čekala. Ale v červnu jsem si na to nevzpomněla a vzpomněla jsem si na to až v červnu příští rok (přítomnost). Konečně byla registrace otevřena a já mohla vstupit do toho krásného virtuálního světa. Moc mě to baví a tak jsem na blog dočista zapomněla. Vím, že blog mám již dlouho a nechci o něj přijít. Budu tu pořád a zároveň i na Hogwarts. Těšte se i na článek s tématem Facebook.



Vaše Hogwartsová Mrs. Koki

Zřím tě.... vidím do tvého nitra...

6. července 2010 v 13:19 | Mrs. Koki |  Moje úvahy
Zřím tě...
už jste někdy viděli film Avatar? Já ho mám už dlouho na DVD a už dlouho plánuji napsat o něm článek. Jinak, pár zdrojů, avatar je od Blanch. Jen abyste věděli. A tento se mi moc líbil.
Avatar... nádherný film. Nejvíce se mi líbilo to jejich spojení s přírodou. Jejich příroda měla jakousi zvláštní energii impulsů, které... vydávali jejich výsledky do Na'viných copů. Ach ano. Na'vi. Obyvatelé, krásné Pandory. Podobní člověku, avšak ale úplně jiní. Jsou zvláštní. Mají nádherné spojení s přírodou a to se mi na něch líbí. Mají k ní úctu. Jen je škoda, že u nás nejsou. Možná, že někde existují, ale byl to přece jen film. Jen film. Ale takový film stojí hodně peněz natočit. Třeba vymyslet jejich řeč.. to muselo stát hodně úsilí.
Napadlo mě, zda bych nechtěla být taky Na'vim. Přírodu mám ráda a v jejich společnosti by se mi líbilo. Však v tom filmu taky ten Jake... stal se Na'vim. A já bych někdy chtěla taky.
Jen jsem někdy zaskočená tím, že bych nechtěla být člověkem. Vždyť být člověkem je přece dar! Dar být něčím, co si opravdu něco může myslet, něco může vymyslet a tak... prostě nerozumím sama sobě.

Ale zaujalo mě spojení Zřím tě... vidím do tvého nitra... vím, že jsme si souzeni. Vím, že jsi hodný a že ti můžu věřit. Nevím, odkud se na to přišlo, ale je to nádherné. Už to slovo Zřím.... tě.... Když se do toho pořádně naplníte a soustředíte se, máte nádherný pocit, když to vyslovíte a já také.

Zřím vás...

Prezidentem jsem, ovládnu celý svět

5. července 2010 v 16:57 | Mrs. Koki |  Básně
A tady je opravdu poslední pokračování básní Kancelář pana Sída a Prezidentem bych chtěl být.
Prezidentem jsem, ovládnu celý svět
Ó, já jsem prezident,
vyčkejte moment,
kdy ovládnu celý svět.
Pošlu moje zvědy,
a nenovější objevy vědy.
Jen ať zničí hlavy států,
které jsou mi konkurencí
a vyplatí mi 1.000.000 pencí.
Už posílám špióny,
a mé věrné liony, (pozn: lioni jsou lvi)
ani slzu nevyroní,
pokud někomu se stane úraz,
a já stoupnu výše zas.
Konečně!
Konečně!
To je vrchol slávy!
Slyšíte mě dámy?
Chtěli byste být paní vládkyní,
po mém boku?
A né zrádkyní?

Krutomluv krutě mluví aneb záchrana nás

5. července 2010 v 13:53 | Mrs. Koki |  Téma týdne

To je strašně kruté.... vážně. Nejraději bych pomyslela na autorské blogy plné obrázků, úvah a krásných zápisků z každodenních deníků. Ale teď jsme u Krutomluva.
Krutomluv... co na něj říct. Vážený pán, který všechny, kdo dá na jeho blog reklamu, zkontroluje blog, jestli neporušuje podmínky. Byla s ním legrace. Škoda, že dal výpověď. Odešel... Ehm! No nic! Tady teď sedím a snažím se myslet na to, co asi teď Krutomluv dělá. Vaří? Je na PC? Je na nějaké stránce a prohlíží si nějaký blog? Nebo si prohlíží Srdce blogu a zjišťuje, že jsme ho zvolili za nové téma týdne?

Pr-pr-pr.... Prázdniny....

3. července 2010 v 15:41 | Mrs. Koki |  Moje úvahy
Ani jsem to slovo nemohla vyslovit. Nadechla jsem se a nemohla jsem to říct. Prázdniny. Někdo si řekne konečně, někdo ach jo a někdo se zblázní. Já jsem si říkala, že prázdniny jsou, abychom si mi odpočinuli od učitelek i učitelů (nebo oni od nás). Ale za žádný školní rok jsem nepomyslela na to, že někteří už tam, ve třídě, příští rok nebudou. Budou na druhém břehu. Budou směřovat, za lepšími cíli. Kruci! A zrovna moje nejlepší kamarádky! Někteří odchází na gymnázium. Já ne, ještě abych chodila...